Skupina Album byla opět pozvána na 4.ročník European World Of Bluegrass festivalu, který se konal 24.5.2001 - 26.5.2001 v holandském městečku Voorthuizen. Letos měla Česká republika opět největší zastoupení v počtu asi 7 kapel z celkového počtu 44 (Loni bylo asi 15 kapel z Čech).
Opět se na festivalu objevili Fifty Fingers v novém obsazení (Zdeněk Jahoda - mandolína), Petr Brandejs Band se vrátil po roční přestávce, tradičně bluegrassový BlackJack s Ondrou Plůchou z PBB, Monogram. Překvapením pro nás byly slovenské kapely. Grassland hrál pěkný tradiční bluegrass ve slovenštině, Steam měl ve svém repertoáru převážně Skyline a Thomas Pesko Band, kterému chyběla zpěvačka a tak hrál samé instrumentálky. Protože všichni hráči byli skvělí instrumentalisté a hráli své vlastní skladby ve stylu novoakustické hudby sklidili bouřlivé ovace diváků i zvukaře a museli přidávat. Úspěch jejich koncertu jsme společně oslavili u láhve Borovičky a Kentucky Jacka. Na festivalu se objevili i hvězdy ze zámoří. Z Kanady přijela známá zpěvačka Tammy Fassaert a zahrála za doprovodu Louvat Brothers z Belgie, z USA Gordons. Zpěvačka skupiny Gordons hrála na tradiční horalský nástroj autoharfu. Humorem a skvělými, hlavně vokálními výkony zazářila kapela z Belgie Rawhide.Skvěle hrál i Nugget z Rakouska, který se poněkud počešťuje. V kapele hrají na kytaru Jakub Racek, na banjo Jaromír Jahoda, Helmut Mitteregger mandolínu a jeho žena Kateřina Mitteregger na baskytaru. Skupina Nugget doprovodila také americkou zpěvačku a kytaristku (mimochodem je to manželka zvukaře EWOB Pietera Groenvelda) Liz Meyer a zahrála tak původně trochu folkové písně ve stylu moderního bluegrassu. Z USA na festival přijela zahrát také skupina Bill Clifton & Pick o/t Crop, ve které hrál na kontrabas bývalý člen Seldom Scene Tom Gray.
Organizace festivalu byla výborná a všechno probíhalo v klidu a pohodě. Když jsme se zmínili, že nám cestou praskla pneumatika a nemáme již žádnou rezervu, sehnali nám organizátoři sponzora, který si prasklou pneumatiku odnesl a přinesl nám místo ní novou. Jamovalo se celé dny na všech místech kolem kulturní haly a po skončení koncertů i v ní dlouho do noci. Většinou zněl tradiční bluegrass, ale našli se i hráči, kteří hráli jazz. Například jeden francouzský mandolínista, který nemohl ve Francii sehnat žádné spoluhráče a tak musel jet do Holandska sám. Pokaždé, když jsme ho viděli, tak stál u nějaké skupinky muzikantů a hrál a hrál a hrál celé tři dny.
Kromě festivalu, který začínal ve čtvrtek odpoledne, jsme se jeli podívat také po holandských luzích a kanálech. Háje tam moc nejsou. Viděli jsme typické větrné mlýny, zvedací mosty a zajeli jsme si i k moři. Přestože na pláži bylo celkem plno, nikdo se nekoupal. To nás ale neodradilo. Ikdyž foukal vítr, bylo jinak pěkné počasí a tak jsme v plavkách vběhli do moře. Stejně rychle jsme zase vyběhli. Mělo tak 4 stupně a na žádné hrdinství jsme neměli náladu. Holanďani u moře můžou tak akorát pouštět draky (což taky dělají). Koupat se v něm nedá a vítr tam fouká pořád. Od moře jsme zamířili do Amsterdamu. Všude cyklisti, cofee shopy, spusty cizinců, v uličkách voní marihuana. Na náměstí Dam hrála jazzová kapela a skoro před každou zahradní restaurací stál nějaký kytarista a snažil se vymámit z turistů nějaký ten gulden. Celé město je protkáno vodními kanály, po kterých se můžete projíždět ve člunech. Když jsme si všechno vyfotili a nakoupili pohledy vrátili jsme se zpět do Voorthuizenu, kde již probíhaly večerní vystoupení.